Českoslovenští legionáři patří mezi nejvýznamnější symboly boje za samostatnost českého a slovenského národa během první světové války. Legionáři byli dobrovolní vojáci, kteří bojovali na straně Dohody proti Rakousko-Uhersku, jehož byli původně občany. Jejich hlavním cílem bylo dosáhnout vzniku samostatného československého státu.
První československé legie vznikaly již v roce 1914 v zahraničí, především ve Francii, Rusku a později také v Itálii. Největší a nejznámější byla československá legie v Rusku. Ta se proslavila například bitvou u Zborova v roce 1917, která výrazně posílila mezinárodní prestiž československého odboje. Po bolševické revoluci se legionáři snažili dostat z Ruska přes Sibiř do Vladivostoku, odkud se měli vrátit do Evropy. Během této cesty ovládli velkou část Transsibiřské magistrály a sehráli důležitou roli v ruské občanské válce.
Velkou zásluhu na organizaci a politické podpoře legií měli představitelé zahraničního odboje, zejména Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. Díky jejich diplomatickému úsilí získaly legie podporu spojeneckých mocností.
Po skončení války v roce 1918 se mnoho legionářů vrátilo do nově vzniklého Československa. Stali se významnou součástí armády i veřejného života a jejich odkaz je dodnes připomínán jako symbol odvahy, obětavosti a boje za svobodu.
Českoslovenští legionáři se během první světové války zúčastnili mnoha významných bojů, které prokázaly jejich odvahu a odhodlání. Kromě známé bitvy u Zborova v roce 1917 bojovali také v dalších střetnutích na východní frontě. Úspěch u Zborova měl velký politický význam, protože přesvědčil spojenecké státy, že Češi a Slováci jsou schopni vytvořit vlastní armádu a bojovat za nezávislost.
Po říjnové revoluci v Rusku v roce 1917 se situace legionářů výrazně zkomplikovala. Nová bolševická vláda uzavřela mír s Německem a Rakousko-Uherskem, což znamenalo, že legionáři ztratili svého spojence. Rozhodli se proto přesunout na východ a přes Sibiř se dostat do přístavu Vladivostok. Tato cesta byla velmi náročná a trvala mnoho měsíců.
Během svého přesunu se legionáři zapojili do bojů s bolševickými jednotkami a postupně ovládli velké úseky Transsibiřské magistrály. Kontrola této důležité železniční trasy jim umožnila organizovat přepravu vojáků i materiálu. V některých oblastech dokonce krátkodobě spravovali města a zajišťovali pořádek.
Jejich vojenské úspěchy a disciplína vzbudily respekt mezi spojenci i místním obyvatelstvem. Legionáři tak významně přispěli nejen k vojenskému boji proti nepřátelům Dohody, ale také k mezinárodnímu uznání budoucího Československa, které vzniklo v roce 1918.