Prolog

1. ledna 15 p.B.
Kolem roku 15 před Bitvou, v jednom z nejhorších let světa, byl založen Kruh temného plamene, jeden z mnoha kultů, které měly připravit cestu invazi temnoty. Okamžitým následkem vzniku bylo vymizení života v širokém okolí výtoku Doubravy z hvozdu.

Království vyslalo malé vojsko s cílem porazit kult, neúspěšně. Kult nabíral další síly, jeden z jeho vůdců se ukázal jako drak, druhý byl pohlcen mocnou temnou magií, kterou ho naučili agenti nekromantů. Obyčejných lidí přežila jen hrstka, a ti uprchli do tajemného Nekonečného hvozdu. Tam se spojili s několika lesními bytostmi, naučili se využívat síly hvozdu a naprosto se s ním sžili. Venku pohltil Kruh temného plamene všechno dostupné, a tak se obrátil do Hvozdu. Lid Hvozdu zničil několik výprav, ale postupně byl mocí draka a temnoty zatlačován hlouběji do lesa. Království zatím uvolnilo část armády a zničilo všechny členy kultu, kteří byli mimo hvozd. V lese zůstal jen drak a pár obyčejných lidí. V bojích s drakem utrpěli Lidé Hvozdu citelné ztráty, nakonec byl ale přece jen poražen. Ukázalo se, že drak je drakodlak, jednou byl chycen v lidské podobně, zabit, zakopán, a protože v té době už byla známá nekromancie, jeho hrob byl ukryt a zpráva o jeho smrti zapečetěna v hrobce kousek od nové McDundeinské vesnice.

Epilog

Za posledních přibližně sto let se podařilo jen jednou zabít opravdového draka, a povedlo se to jen Gorthovi. Nechvalně známý nekromant Gorthos už dokázal během svého dlouhého „života“ nejrůznější věci, dříve považované za nemožné, nikoho to tedy příliš nepřekvapilo. Účel této výpravy nebyl úplně jasný, drak sice sužoval nějaký kraj a měl docela slušný poklad, ale Gorthovy cíle byly vždycky nejasné a nebezpečné pro ostatní. Čas ukázal, o co lichovi šlo. Stvořil nemrtvého draka, stvůru mýtickou, jejíž existence nebyla předtím s určitostí dokázána. Naštěstí se našel Gavin, který draka zabil v bitvě u Forwistu.

Začaly se vést spory o tom, jestli je Gavin drakobijce. Nemrtvého draka zřejmě opravdu zabil, ale takový drak není úplně pravý. Aspoň to říká většina Univerzity. Řád je rád, že už se při řečech o slávě drakobijců nevzpomíná jen na nekromanta. Navíc je Gavin členem Řádu, má tedy jeho plnou podporu. Tento spor asi rozhodne až čas, v současnosti se přehlíží i tak významný čin kvůli napjaté situaci v celém Norgathu.

20. července 83 po B.
Již více než půl roku vládne Norgathu král Iriquindae, vyvolený princeznou Miven. Jeho nástup na trůn přinesl především uklidnění vnitrostátních problémů – sporů o trůn. To však neznamená, že království je nyní naprosto v bezpečí. Ghorn, sousední království, „kterému se sbíhají mlsné sliny, kdykoli o Norgathu uslyší”, jak řekl mistr bankéř Elron, výrok není citován přesně.

První zásadní změna, kterou Iriquindaeho vláda přinesla, je přemístění královského dvora z dosavadního Larlattu do Tredinu, největšího norgathského přístavu. Larlatt přestal být vhodným místem pro sídlo krále poté, co z jakéhosi neznámého důvodu začaly magické předměty ztrácet svou moc a mágové nebyli schopni sesílat kouzla.
Vyhrocená situace, selské povstání, ve Zlatých vrších, panství Meneliona, byla uklidněna vysláním domobrany. Norgath také konečně začíná budovat armádu. S pomocí mistra Elrona je cvičeno asi dva tisíce mužů, dalších pět tisíc mužů mají v záloze hradní páni. Tonius z Tredinu byl jmenován hradním pánem. Brzy pravděpodobně podobným povýšením projdou další šlechtici. Dalším Iriquindaeho zásahem je zřízení komise pro hlídání státních financí. Do jejího čela byl dosazen mistr bankéř Elron z Eastwicku. Komise má za úkol omezit úniky peněz ze státní pokladny. Do Rady mágů byl namísto zmizelého Allegora jmenován mág Sallah. Novým představeným Řádu se stal templář Rubáš.

Království postihly bohužel také živelné pohromy. Podzimní záplavy ani obrovské přívaly sněhu v zimě nepřinesly nic dobrého. Naštěstí putovala díky Iriquindaemu do postižených oblastí pomoc ve formě jídla, lékařů a dalších potřebných subjektů. Poslední změnou oproti dosavadním zvykům je změna titulu krále. Iriquindae nechal zrušit titul „pán vody, země a vzduchu“. Odůvodněním ze strany krále je domněnka, že titul je příliš pompézní a namyšlený, a tudíž se k jeho osobě absolutně nehodí.

Prolog

80 po B.
V lesích království Norgath byly konečně nalezeny bohaté zdroje stříbra, jehož se králi tak dlouho nedostávalo. Spolu s těžbou však započal konflikt mezi zájemci o stříbro a Lidem Hvozdu, obyvateli lesů, kteří brání ‘své’ území. Městečko Forwist, jež má posloužit jako základna horníků, se tak ocitá ve stínu hrozby zvenčí. Lord Galmil pověřený jeho správou, a také radikálním vyřešením problému s Lidem Hvozdu, se potýká s nesouhlasem některých obyvatel a do Forwistu se stahují ti, kteří ze sporu umí těžit.

V Larlattu, hlavním městě království Norgath, po prohrané výbojné válce panuje ve městě napjatá politická situace, která dospěla do stavu naprosté krize a chaosu vinou záhadné smrti téměř celé královské rodiny a většiny královských místodržících. Ze zhoubné sítě palácových intrik prozatím unikla pouze nejmladší králova dcera, která se však nemůže sama ujmout vlády.

V hlavním městě se střetává řada vlivných osob a skupin v boji o moc, či aspoň o co největší podíl na moci při správě země. A všechny zároveň spojuje atmosféra strachu a nejistoty, neboť nikdo si nemůže být jist, nedojde-li již za několik okamžiků k dalšímu úkladnému zločinu. Partie, v níž se hraje nejen o trůn, ale dokonce o obecné schéma uspořádání státu, může naplno vypuknout a snad je bohové vědí, komu přinesou plameny tohoto boje štěstí a komu zkázu.

Epilog

82 po B.
   Norgath má krále! Nicméně, nebylo jednoduché dostat ho ve zdraví na trůn. Tedy, od začátku. Princezna si vybrala muže z lidu, Iriquindaeho, neznámého povolání, nezdolného a nezkrotného, což prokázal, když vzdoroval gardě. První pokus o svatbu, den po pohřbu krále, byl přerušen tím nejdrsnějším způsobem – školený vrah Iriquindaeho zabil. Naštěstí jeho nejbližší přátelé sloužili v Řádu, a za podpory Bohů, města Larlattu a zesnulé velekněžky Elfin ho oživili. Večer toho dne byla unesena princezna, zcela beze stop či svědků. Naštěstí ji garda druhý den nalezla v lese uprostřed mrtvých banditů. Záhada. Avšak, během jednání o královi, v lese se rozrůstaly hordy Strážce, mocného nekromanta pod velením Gortha. Sallah byl omilostněn, znovu vypovězen, za vyvolání démon, a znovu omilostněn. Místní elita začala jaksi vymírat.

Mistr druid Thulingar byl zabit hned po pohřbu krále, Allegor, mág z Rady, se odhalil jako démon Char a povolávač bytostí z jakési nové sféry, a utekl. Drym Raven, velmistr Cechu řemeslnického, byl nahrazen schopnějším Neiskenem krátce po započetí stavby nové monumentální katedrály. Představený Řádu Valandil odešel, po jen zpola úspěšném pokusu banky přivolat a zabít Strážce, dokončit jejich dílo. Opět ne zcela úspěšně. Teprve třetí útok na Strážce byl úspěšný a garda tak zbavila město nemrtvých. Princezna zatím řešila problémy s údajným dědicem trůnu, který ji chtěl zabránit ve svatbě s Iriquindaem. Přes tyto problémy, a mnoho dalších, nechuť Valandila k obřadům, byla svatba nakonec provedena. Princezna znovu zmizela. Ovšem objevilo se několik démonů. Začalo se šeptat o spojení démona Allegora, Chara, s lichem Gorthem. Magickou univerzitu někdo vyhodil do vzduchu, garda opět zavřela Sallaha. Princeznu našli mrtvou. Ovšem Bohové mají norgathskou královskou rodinu opravdu rádi, a princezna teď smí přebývat v nehmotném těle. Šeptá se, že tato milost souvisí se štědrým darem na stavbu chrámu. Iriquindae byl tedy korunován, přes nepřítomnost představeného Řádu, králem Norgathu, celým titulem Iriquindae I. „Vyvolený, princeznou”, “král norgathský, pán země, vody a vzduchu”. Již samotná autorita královského titulu pomohla uklidnit okolí Larlattu a zlepšení nastalo i ve zbytku Norgathu.

Nicméně, nikdo neví, kdy se vrátí Gorthos nebo Char, a ani válka s Ghornem zatím není vyřešená. I teď mají někteří hradní páni tendenci odtrhnout se od Norgathu.

Prolog

15. července 83 po Bitvě
Okolnosti donutily krále Iriquindaeho znovu přesídlit sídelní královské město, tentokrát do rychle se rozvíjejícího těžařského městečka Kel Namhad. Zde musí jednak budovat aspoň trochu reprezentativní sídlo, jednak vyjednávat s okolními státy, z nichž vyniká Aledor, nově se snažící utvořit protighornskou alianci. Z předběžných zpráv a návrhů aledorských se zdá, že se budou snažit o politické přiblížení Norgathu Aledoru, a to i po stránce vojenské; postavením protighornských pevností pod aledorskou správou na území jižního Norgathu. Navíc stavbu dramatizuje, z pohledu krále, těhotenství královny a očekávaní brzkého porodu.

Proč právě Kel Namhad? Už před několika měsíci sem byla jasnozřivě přemístěna banka a ražba peněz. Poslední dobou získává toto místo stále více na významu jako obchodní křižovatka. A samozřejmě, jde o místo největší těžby inuru v Norgathu, někteří odborníci dokonce tvrdí, že je to oblast nejbohatších žil inuru na celém Ilbessu, z nichž jsou zatím využity jen zlomky; král má v úmyslu těžbu rozšířit, navzdory drobným nepříjemnostem v lese, které však budou s příchodem dvora a nejrůznějších lidí, kteří mají konečně příležitost dostat se výš, brzy odstraněny. Šikovní obchodníci mají slušnou šanci zbohatnout; přijíždějí karavany z celého známého světa. Stavitelé, kteří nezůstali v Harnothu, teď rozšiřují městečko, již nedostačující přílivu obyvatel.

Poblíž Kel Nahmadu by se také mělo nacházet kdysi majestátní sídlo Řádu Iawen, které bylo před dávnými lety za záhadných okolností opuštěno. Mluví se o něm jako o jednom z míst, kde se moc Bohů opravdu dotýká země, do jeho zdí však už nikdo dlouho nevstvoupil, takže ani místní ani král o něm nemají žádné důvěryhodné aktuální informace. Starší prameny ovšem hovoří o bohaté knihovně a chrámu střežícím svaté relikvie.

Rovněž z hlediska nejnovějšího politického vývoje se zdá Kel Namhad nejstrategičtější. Ze tří nově jmenovaných hradních pánů pouze Syrion zůstal věrný králi; tento svérázný šlechtic vládne za vydatné pomoci svého rádce Harnothské bráně. Dva nejmocnější norgathští šlechtici Tonius a Lanasaj se odtrhli a založili vlastní knížectví Tredin a Harnoth. Tonius záhadně podepsal smlouvu s králem o utvoření nového státu, Lanasaj se zkouší začlenit, přes určité vnitřní potíže, pod Manipuloss, má velkou šanci na úspěch, tuto oblast řemesel a obchodu je výhodné získat mírově, nepoškozenou. Ve válce mohou řemeslníci zemřít a dílny shořet. V Menelionově panství Zlaté vrchy se Manipuloss pokouší vznítit povstání, královská armáda sice zatím vítězí, ale důležitá těžba zlata stojí. Při všech těchto potížích se ukázalo, že lid stojí při svém dobrotivém králi, některé rodiny utíkají z nových státečků na sever, sedláci ze Zlatých vrchů bojovali proti Manipulossu spolu s armádou.

Ve městě samotném se nyní nachází několik značně rozdílných skupin. Krále doprovází početný průvod mocných mágů, kleriků, samozřejmě garda a také věrní šlechtici a úředníci, například úředníci nově zřízených úřadů pro nejen sociální katastrofy a kulturu. Aledorští vyslanci si také přivedli stráž, navíc je doprovází několik podnikavých obchodníků. Stavitelé formují nový cech, přestavba města zaměstnává všechny řemeslníky i obchodníky. Místní horníci rozhodně nejsou obyčejní kopáči, starají se převážně o to, jak si co nejsnáze a co nejvíce vydělat, už dávno nedřou celé dny v dolech. Původní obyvatelé Kel Namhadu se dívají na tyto změny různě, někdo se snaží dostat se výš, někdo nadává, že je královští připravili o práci či že les je teď mnohem nebezpečnější, všichni ale mohou zužitkovat svou znalost přírody, lovu jako průvodci a ochránci hledačů inuru. A za jakoukoli příležitostí se sem stěhují různí podnikaví lidé, často vystěhovalci ze vzbouřených oblastí.

Epilog

Proč, co a jak nestihl či nezvládl objasnit král Iriquindae I. během svého očekávaného proslovu, prvního v novém sídelním městě Kel Namhadu. Vyrušen byl jednak lichem Gorthem a jednak zprávou o narození dítěte, která dorazila spolu s dotyčným dítětem. Vybídnut pak Světlonoškou Elfin, král zasvětil dítě Bohům, přičemž však ono zmizelo.

Následující den se nesl ve znamení nepříjemné přítomnosti nejasných plánů Gortha, vesele se bavícího s královým rádcem Sallahem; nakonec z toho vzešla obtížně vyprošená pokusná ovce, do níž byl spoután Allegor, respektive Char, a ona byla z bezpečnostních důvodů, aby démona někdo nepozřel, zabita a magií oživena. Králova družina zkoumala podivné a nebezpečné okolní lesy, vladař sám bloumal bezcílně po okolí, uvažoval o lichově nabídce nekrodémonické či lichské budoucnosti a promýšlel možné strategie vyjednávání s aledorskými vyslanci. Na sklonku dne připutovala nepovšimnuta samotná nehmotná královna Miven, zatím nezpravená o ztrátě novorozeněte.

Druhý den vyjednávání se Sallah opět přiznal k mnohým svým zločinům, k nimž přidal vraždu předchozího krále Forwista II., Gorthos jednoduše zmizel.
Hradní paní Viktorií hájený Martel, komplikovaně obviněný z několika vražd včetně zabití několika hradních pánů, vyhrál soud, což rozlítilo svou pravdou si jistou gardu natolik, že vypověděla službu a vzala spravedlnost do vlastních rukou, Martel byl ubit, ovšem toto povstání nastolilo složitou neřešenou situaci.
Při hledání ztracené dcery opět Bohové svou oblíbenou panovnickou rodinu podpořili; díky královně se podařilo rozvázat nitky matoucí magie kolem dítěte, nicméně iluze falše vnesly chaos do možné oslavy nalezení dcery a uzavření výhodné smlouvy s Aledorem, jak se tehdy zdálo, neboť velvyslanci ukončili jednání ještě před zprávou o vyplenění Ghornu a za stávající situace by Norgath představoval spíš prošlapanou cestu aledorských vojsk, snažících se urvat z padlého obra co největší část.

Poslední den velkých událostí šlo především o zabezpečení okolí hlavního města. O vyčištění lesa od neznámého mága, zdá se, že utekl, se v podstatě postaral Behemoth, ovládaný jakýmsi démonkem, kterého snad vyvolal Sallah nebo Char, o to, aby se z jedné hrozby nestala jiná, se postarala bojůvka skvěle vyzbrojených hraničářů. Vážnější hrozbu představovala šlechtická armáda, vojsko rebelů nespokojených s královým přístupem k vládě, která v počtu srovnatelném s královskými zaútočilo na Navarrském poli. K hlavnímu městu pronikla jen malá rychlá jednotka s cílem zabít krále, v čemž téměř uspěli, norgathský panovník bojuje o život. Vlastně to nebyl jen králův život, který visel na vlásku, jen díky královnině pohotovosti a obětavosti vesničanky Dorky přežilo dítě, malá Elfin, na památku nejobětavější velekněžky a Světlonošky.

Nyní, po měsíci od těchto událostí, je situace stále napjatá. Z Alledoru žádná pomoc ani armáda nepřišla, jako na Norgath úplně zapomněli. Odtrhl se další hrad, panství na Zlatonosu, které zatím stálo stranou všech nepokojů a povstání a teď očividně využilo čerstvé síly a zmatek občanské války po pádu Ghornu. Rovněž norgathští králu blízcí bankéři, králem během vyjednávání ignorovaní, sebrali svůj majetek, najali armádu a založili vlastní říši, Západní Mlhavu, s hlavním městem Narkinem. Baron Elron si teď říká Elron, vévoda z Narkinu a Dunar, velkovévoda z Narkinu. Královští vedení regentem generálem Deraniem již vybojovali mnoho bitev se šlechtickými armádami, vojenská síla Norgathu se tenčí. Králův stav se nelepší.

Události na odtrženém panství Harnoth nabraly zcela nečekaný směr. Udály se věci, vedle nichž se Lanasajovo šílenství i zavraždění Agara zdají být malichernými záležitostmi. Ve stínu zmatků a bezúčelného politikaření se členům zapomenutého řádu podařilo povolat bytosti, které samy sebe nazývají „Anakové“. Co jsou zač? Zatím se nenašel nikdo a nic, kdo by tuhle otázku zodpověděl. Podle těch, kdo přihlíželi jejich příchodu, ze všeho nejdříve vyhlásili svůj nárok na vládu nad světem. Jejich přítomnost se prý „znovu“ stala nutností. Svědectví se shodují i v tom, že Anakové přede všemi vyjádřili vděk těm, kdo jim umožnili vstoupit na náš svět a slíbili jim vládu nad Harnothem. O několik hodin později přitáhli tito jejich věrní k branám města s armádou bytostí několikanásobně mocnějších než lidé. Obyvatelé se sice postavili na odpor, ale ukázalo se, že se naprosto nedokáží ubránit. Část jich byla smetena, část prchla a zbytek v čele se šlechticem Jolem uznal nadvládu Anaků. Kdo jsou záhadní bojovnící?

Prolog

Zpráva o bitvě se šířila a s ní i panická hrůza z „neporazitelného“ vojska. Všichni od nejprostších sedláků až po nejvyšší šlechtice už viděli Norgath, nebo dokonce celý Illbess v troskách a ve spěchu se připravovali na útok armády Anaků, ten však nepřišel. Nově dosazení vládci v Harnothu místo ofenzivy vyhlásili připojení panství zpět k Norgathu. Vymínili si pouze to, že městu budou vládnout oni Jejich pohotový zásah a vojenská pomoc navíc vedly k rychlému ukončení občanské války a země teď vypadá mnohem stabilnější než předtím. Od bitvy o Harnoth snad nikdo nespatřil samotné Anaky a o jejich armádě není zpráv. Přestože nikdo nechápe, co má příchod Anaků znamenat, jak vypadají jejich další úmysly, a jak se jejich zástupcům podařilo dohodnout se s předními představiteli Norgathu, už se objevilo mnoho těch, kdo o nich mluví s nadšením a považují je za vysvoboditele. Z Harnothu se ovšem rychle začalo šířit nové náboženství. Nejde o žádnou tajnou sektu, protože uctívači Anaků své členství nikterak neskrývají, ani o temný kult. Kněží Anaků hlásají hodnoty jako „řád a spravedlnost“, které se mnohým zdají velice přitažlivé, a Anakové tak získávají přívržence rychleji, než si lze představit. Kult Anaků bude zřejmě jako jediné náboženství za posledních několik set let schopen konkurovat kultu Iawen.

Vedle těch, kdo příchod Anaků vítají a uctívají je, a těch, kteří se jím zabývají co možná nejméně, však existuje ještě jedna skupina lidí. Zůstává otázkou, zda-li je nazývat prozřetelnými, osvícenými, konzervativními, nerozumnými, nebo naprosto šílenými. Možná, že se v nich najde od každého trochu. Jedinou jistotou zůstává, že se otevřeně prohlašují za odpůrce Anaků a odmítají jejich přítomnost i nové náboženství. Některým jde spíše o víru, jiným o politiku. Většina z nich nevěří, že se harnothská armáda prostě někam stáhla a Anakové nehodlají dále vojensky ani jinak zasahovat do života v Norgathu. Objevilo se již vícero skupin těchto „odbojářů“. Většinou se stahují do malých měst nebo hradišť, kde se připravují na případnou obranu proti vojsku Anaků, ale také vyhledávají prastaré prameny, aby zjistili, kdo vlastně Anakové jsou, a v ideálním případě našli způsob, jak zařídit, aby svět zase opustili. Jedna skupina lidí směřuje do starého těžko dostupného hradiště ukrytého v divokých lesích na hranicích Norgathu a Mlhavy. Kam je nakonec dovede jejich odhodlání, postavit se Anakům, ukáže čas.

Hradiště nechal postavit norgathský šlechtic Radval Torsid poté, co v Mlhavských kopcích objevil tak bohaté surovinové zdroje, že by se mu vyplatilo tam těžit i přes mimořádně špatnou dostupnost místa. Naneštěstí se záhy po dostavěí hradiště zjistilo, že těžba nebude moci probíhat. V dolech takřka neustále docházelo k závalům, na budovy umístěné v lese padaly větve tak často, že nemohlo jít o náhodu a téměř denně se některý z dělníků nevrátil z práce. Šlechtic věděl, že přijde o obrovské množství peněz, pokud nebude schopen těžit, ale nakonec neměl na vybranou a jeho lidé z lesa museli stáhnout. Hradiště zůstalo několik desítek let v podstatě neobydlené a chátralo.

Asi před rokem dorazily od místních usedlíků zprávy že les se z neznámých důvodů uklidnil, a že se podařilo v omezené míře obnovit těžbu v jednom z dolů. Radval byl tou dobou již po smrti a právoplatným majitelem hradiště je teď jeho syn Arlen Torsid. Ten po příchodů Anaků projevil velké sympatie k jejich odpůrcům a velkoryse se nabídl, že jim hradiště poskytne jako útočiště. Jeho nabídku až s překvapivou horlivostí přijala skupinka mágů z Larlattské univerzity a několik vysoce postavených členů Řádu Iawen. Přidali se k nim i monoho dalších, od nuzáků a vesničanů, z nichž mnozí neumějí číst, až po zámožné a učené jedince. S nimi přichází i hodně řemeslníků, aby hradiště zrekonstruovali a připravili na případné obležení. Na průběh prací má dohlížet takzvaná Obchodní Prospekce.

Těžba se rychle obnovuje a hradby a nové stavby obyvatelům doslova rostou před očima. Bohatší členové “odboje” totiž do stavby mnohdy investují vlastní peníze. Před několika dny se v lese našel zavřený vstup zřejmě vedoucí kamsi do podzemí, ale zatím se ho nepodařilo otevřít. Mágové a klerici ovšem objevu věnují mimořádnou pozornost. Přestože les se “uklidnil”, výpravy do dolů stále vyžadují velkou opatrnost. Pořád se totiž jedná o divočinu, i když v ní zrovna nepůsobí nadpřirozené síly.

Epilog