Norgath, dříve Sedmihradí, je neveliké království zhruba ve dvou třetinách Illbesského poloostrova, bráno z jihu. Hraničními body jsou přibližně: městečko Sedmiříčí na Havraní vrchovině, řeka Trea, její přítok, říčka Kaménka, pobřeží východního moře, řeka Lina, jižní úpatí Zlatých vrchů, hranice vévodství Harnoth, severní úpatí Mlhavy, hranice knížectví Tredin, pobřeží Západního oceánu, okraj Elfelinu. Větší část Norgathu se tedy rozkládá v úrodné nížině v povodí řeky Zlatonosky, v současnosti převážně na jejích přítocích Allarmonu a Doubravě. Norgath sousedí: S – Aledor, SV – Nekonečný hvozd, JZ – Tredin, JV – Manipulosská kolonie Luah, Mlhava, jižně také bohužel se zemí, která se pře o nadvládu nad inurovým pohořím, Ghorn a Harnoth, severozápadně sic temný, ale stále veselejší Elfelin. Norgath leží uprostřed poloostrova Illbess, který je však velmi rozsáhlý, proto znalosti o cizích krajinách v Norgathu má málokdo, ale samotný Norgath znají všichni velmi dobře.

V pradávných dobách, chápání a uvažování bytostí, naprosto odlišné od dnešního, pramenilo, dalo by se říci, z nepoznání, bylo poněkud obtížné rozlišit, kdo je vhodný, či není, pro společný život. To není příliš lidské. No myslím, to rozlišení. Jak ale ve skutečnosti poznat dobrého člověka a důvěřovat mu, od toho druhého, toho, co mě chtěl zaříznout. Často docházelo k nespravedlnostem a těžkým hříchům, původně Sedmihradí, tak to bylo. Země byla pojmenována Sedmihradí, v němž nadvládu nastolil zlý tyran Osaurus, který zahájil hlavní tažení proti Ghornu snažícího se podmanit celý poloostrov Illbess, zatáhl jej tak celý do války, i s Norgathem, tedy vlastně Sedmihradím. Tato událost je označována jako Velká Bitva, k níž se pojí dlouhosáhlá historie a tradice. Datují se od ní také letopočty. Jakékoliv tradice a zvyklosti, vůbec myšlenky se začaly postupně rychleji vyvíjet kupředu, objevili vedle tyranství opačné charaktery, příkladným z nich byl i Forwist s nechutným demokratickým myšlením.

Norgath je rozčleněn na osm správních celků. Donedávna bylo sedm z nich ovládáno Hrady a osmé hlavním městem Larlattem, přímo králem. Forwist I. nechal postavit hrad osmý, Sedmihradí poté přejmenoval na Norgath, čímž sjednotil všechny Hrady. Forwistovo jméno bylo opěvováno, tuto slávu a úctu si získal u všech obyvatel po celém Illbessu, pomohl všem rodinám, a to tím, že překonal válku proti Ghornu. Díky jeho úsilí mohl zavládnout mír, bohužel ve jménu Norgathu musel obětovat daň nejvyšší, to životy mračen dobrých bytostí a tvorů Iawan a Iewe, kteří padli v boji, požehnáni svatými slovy, v boji proti magokratické utopii Rady tří mágů z Ghorn, proti démonům ze všech vrstev magie, a hlavně proti Gorthovým Zvráceným. Ostatky těch nejvýznamnějších umrlých osobností byly uloženy v hrobce, v Kryptě králů, nedaleko hlavního královského města Larlatt. I přes veškerou dobročinnost, kterou Forwist pro lid vykonával, bohové nejspíš měli své záměry, byl zavražděn nájemným vrahem přímo na královském dvoře, což je stále nedořešenou otázkou a velkou tragédií pro celý Norgath. Královská garda zasáhla příliš pozdě, a ani klerici již nedostali další šanci život krále zachránit. Tak skončilo období slávy krále, Sjednotitele hradů.

Forwist zanechal své dědictví a svou moc předal své dceři, princezně Miven, kterou postihla mimochodem jakási kletba, dál však pilně úřaduje ve funkci. Princezna Miven, i přes varování královské gardy, si vzala za muže, a dala korunu nad zeměmi Norgath, Iriquindaemu, který je známý jako “král z lidu”. Jeho jméno je známé také díky tomu, že s pomocí svého nejvěrnějšího společníka, Gavina, člen skupiny Gren a spol., pomohl zabít Gorthova nemrtvého draka. To je jediný důvod, proč regent generál Deranius nynějšího krále, víceméně, respektuje. Do Mlhavy musela být vyslána jednotka vojáků k potlačení proghornských povstalců. Ke vší smůle, vypukla poměrně nepříjemná občanská válka pokusem o odtržení hned dvou panství, Zlatých Vrchů a Zlatonosu. Z osmi panství Norgathu jich zbylo jen šest, v různém stavu. Larlatt se změnil v trosky a král se přesunul do Kel Namhadu, vzdaluje se tak od rebelií a válek na hranicích.

Oficiálně zbývá z Norgathu pět panství, ve skutečnosti je však rozdělen občanskou válkou vedví. Výsledek je nejistý. Hlavním městem královských zůstává Kel Namhad, centrem vzbouřenců je Drugarův Forwist.

Díky zásahu nově nastolených vládců z Harnothu občanská válka skončila. Všechna panství uznala svrchovanost krále, královské sídlo se přesunulo zpět do Larlattu. Na krále bylo také provedeno několik atentátu cvičenými vrahy, avšak ve všech případech naštěstí neúspěšně. To je ta nejpravděpodobnější varianta, proč se poslední dobou král nerad ukazuje na veřejnosti, vlastně se úplně společnosti straní, v jeho paláci v Larllatu je atmosféra duchů a málokdo z panstva viděl nebo slyšel něco, už nějakou dobu o králi či jeho nejbližší ochrance Gren. Možná je to úplně jinak. Možná jsou na diplomatické či politické cestě, kdo ví. Nelze opomenout, že král Iriquindae disponuje také Zlatou armádu Norgathu a královskou gardou. Armádám velí Deranius z Forwist, který může, pokud král vyhlásí válku, povolat hradní pány se svými kapitány na obranu hranic Norgathu. Naštěstí, oboum bohům díky, tuto možnost v minulosti nemusel použít během jeho výkonu funkce.

Válečné běsnění magokratického Ghornu se pomaloučku kompletně pozastavilo. Na jak dlouho? Opět se v příhraniční části a v oblastech Západní Mlhavy začínají objevovat ghornští vojáci. To vyvolává spekulativní otázky. Měli bychom se obávat budoucnosti nebo můžeme klidně spát? V hradišti, v Putyce Henryho Drakea, to samozřejmě lze, bez obav, neboť je pod ochranným kouzlem, které v kruhu zabraňuje agresivnímu chování, použití magických předmětů pomocí rušivých kouzel. Jedná se totiž o zvláštní typ magického bunkru, který vynalezli mágové z Eastwicku spolupracující s kleriky z Norgathu pomocí eterální vrstvy Kal’Tari. Podle některých se jedná o zdroj poznatků a informací o minulosti a budoucnosti, díky kterému lze cestovat časem. Jíní konzervativnější tvrdí, že jde o vrstvu jiného druhu eterálních démonů, kteří se podle všech informací mají za úkol vylíhnout do našeho světa a zničit jeho podobu, jakou známe. Mohlo by se jednat o velmi nebezpečná stvoření. Vzpomeňme například aféru s eterálními démony zlověstného démona Chara, či incident na královském dvoře s pekelným kuřetem, které způsobilo požár velké části královského města. Zdroj, který pohání toto kouzlo nebylo doposud objeveno, ale jistě se bude nacházet někde v blízkosti tohoto unikátního hradiště. Do hloubky krajů se od hranic a z Larllatu šíří nové zprávy o stavbě hned dvou nových Hradů, které mají za úkol střežit nyní nově severní hranice se zemí Alledor, v lidu Norgathu, v měšťanech je vidět panující neklid a obava z toho, proč král či generálové vydali tento rozkaz, každopádně prozatím nepronikli žádné oficiální zprávy, pravděpodobně je to součást strategie šlechticů Norgathu, kteří zaujímají vojenskou moc v době nových hrozeb válek či konfliktů, nebo z minulosti známých revolucí, které zosnovali právě někteří hradní páni a ukázalo se, že jejich zvolení bylo téměř zkázou pro Norgath. Naštěstí tentokrát používá magii nestandardní cestou a vynucuje Norgath zákon pomocí magenergie a k tomu využívá i Řád Iawan a Iewe a různé vojenské jednotky, takže připomíná demokratismus a “možnost volby, výběru”. Hradní páni jsou nyní dosazování i pomocí voleb a nejsou jim tituly a řády udělovány jen za boje a krveprolévání, jako starým šlechticům Sedmihradí, ale stále platí, že jim privilegia mohou být udělena i za “odvahu a chrabrost” v boji. K novým hradům patří tedy i Hradní páni a prozatím se neví, kdy, ani kde se o tomto bude rozhodovat a vlastně ani sám král prozatím vydání svého definitivního rozhodnutí neprozradil, čeká se až zveřejní a vyhlásí noty, které budou hrát po celém království. Jisté je jedno, že budou mít dva další hradní páni svá sídla, či pevnosti, a také spousty povinností a náročných úkolů, které vyplývají z jejich královské funkce. Hradní páni jsou nyní Norgathu nakloněni a spíše se drží starých tradic, tedy v podřízeností přímo krále Norgathu, a budou spolupracovat se všemi Hrady a tím pádem i držet Norgath a jeho hranice v bezpečí, aby mohla půda, pole i pastviny zase vzkvétat a aby země byla daleko úrodnější a hojnější dlouhá léta, avšak jizvy země jsou stále nedoléčené a půda je stále zakalena krví, povstáními, vzpurností šlechticů, i zrady “několika” hradních pánů, ale i přesto Norgath stále provází světlo a moc Bohů. Dokonce i novým národům, rasám a druhům se zde libuje.